Umění prověřené časem v žihobeckých galeriích Tváří v tvář. Portrét v českém malířství od 18. století do současnosti Portrétování má ve výtvarném umění dlouhou a bohatou historii. Na našem území začíná v Dolních Věstonicích drobnou řezbou z mamutoviny. Ta zachycuje portrét ženy a je stará více než dvacet šest tisíc let. Starověké umění si libovalo v sochařských portrétech, středověk pak v idealizovaném vyobrazení panovníků a světců. Velký rozvoj zaznamenal portrét z hlediska skutečné podoby zobrazeného jedince v renesančním umění, ještě výraznější zájem o něj však přineslo baroko, které dovedlo portrétní umění ve smyslu výrazové intenzity k hranicím dokonalosti. Zájem o portrét se projevuje i v následujících slohových obdobích, ať už je to historizující malba, romantismus, impresionismus nebo secese. S nástupem fotografie v 19. století se stal klasický malířský či sochařský portrét vyjímečným až exkluzívním dílem, jeho dokumentární funkci převzal film. Stále však jsou umělci, pro které portrét znamená nejen zobrazení člověka, ale i výpověď, třebaže zdánlivě méně zřetelnou, o stavu společnosti. Na výstavě obrazů z bohaté kolekce sběratele a galeristy dr. Petra Vašáta, jež byly pečlivě a citlivě vybrány jím samotným, se české portrétní umění představuje od baroka po ryzí současnost s veškerou svou výrazovostí, symbolikou viděného a cítěného, hrou světel, stínů a barev a s celou škálou různých technik. Při pozorném pohledu má každý obličej a postava co říci, jedinec tu ostatně často nesděluje jen sám sebe, ale i společnost, třeba svým oblečením, účesem, šperkem, postojem či dekorativním pozadím. Jednotlivé světy drží pohromadě právě proto, že tvůrci portrétu konkrétního muže, ženy nebo dítěte, ať už jsou to historická jména jako Kupecký, Ženíšek, Mánes, Švabinský, Blažíček, nebo současní umělci jako Tománek či Knížák, sázejí vedle výrazovosti i na symboliku. Portréty jsou tak svébytnou vypovědí o stavu těchto světů. TVÁŘÍ
V TVÁŘ / 4. červenec 2020
Alvar Aalto, Tapio Wirkala, Aino Aalto – to jsou jména světoznámých designérů spjatých s finskou značkou iittala. Nádherně čisté a organické křivky, krásné barvy, kvalitní materiály a inspirace přírodou charakterizují práci zmíněných umělců a všech dalších, kteří spojili svou tvorbu se značkou iittala. Design sklenic, karaf, váz, svícnů, talířů, mis a misek připomíná vlny finských jezer a křivky jejich břehů, kry a tání ledu v Laponsku, flóru a faunu finských lesů. V třicátých letech 20. století porcelán a sklo značky iittala působily revolučním dojmem, obzvlášť v porovnání s obdobnými výrobky té doby, a sbíraly ceny na světových výstavách a veletrzích. Dnes jsou pro nás ikonickými předměty, jejichž kouzelné jednoduchosti je snadné navždy propadnout. IITTALA
/ 4. červenec 2020 Finské
kulturní centrum Stella Polaris, Žihobce
|