Lidová podmalba na skle Marijany Matouškové podle předloh z 18. a 19. století
srdečně vás vítáme na zahájení výstavy podmaleb na skle, vzniklých podle původních předloh z 18. a 19. století, autorky Marijany Matouškové. Proč právě malované obrázky na skle v žihobecké galerii Netopýr? Důvodů k takové výstavě se nabízí několik :
Především – obrázky na skle visívaly v šumavských chalupách v místnosti se stolem, lavicemi a židlemi, vedle koutní skříňky, kříže, hodin a jiných zdobných předmětů. Lidové podmalby, v jejichž tradici autorka pokračuje, zobrazovaly převážně náboženské výjevy, světce a svaté ochránce. Jejich spiritualita, doklad přirozené zbožnosti našich předků, však oslovuje i racionálně uvažujícího člověka dneska. Zvláště v moderní době zaměřené na výkonnost, soutěživost a individualitu obrázky na skle podle starých lidových vzorů, přirozeně expresívní a půvabně naivní, nápaditě dekorativní a zářivě barevné, dokáží oslnit i vlastním důvěrným příběhem a svéráznou formou jeho zobrazení. Stačí jen zadívat se hlouběji a zamyslet, a ony náboženské obrazy jako by měly i místo v našem životě. S emocionálním prožitkem je tu vyjádřena tíha života, láska k dětem a rodině, i naděje, která posiluje.
Podmalba na skle má velmi starý původ, v českém prostředí se dochoval obraz Madony s dítětem, sv. Barborou a sv. Kateřinou už z konce 15. století. Od poloviny 18. století dochází k růstu její obliby a obrázky na skle se rozšiřují v lidových vrstvách. Jejich prvními tvůrci byli provinční nebo řemeslní malíři a malíři pracující při sklářských hutích. Od nich však techniku podmalby přejali a dále rozvíjeli lidoví tvůrci a lidoví řemeslníci.
Na počátku tvoří hlavně malé série obrázků na skle pro vesnické kostely, kaple, fary či poutní místa, nebo pracují přímo na zakázku pro bohatší vrstvy obyvatelstva. Náboženské výjevy jsou složitější a malba propracovanější. Později se však témata zúžila na zobrazení nejoblíbenějších motivů a nejžádanějších světců, kontury se zvýraznily a obrázky se kresebně a malířsky zjednodušily. Vlastní vývoj lidové podmalby na skle se pak uzavřel počátkem 20. století. Vkus obyvatelstva se sjednotil ve městě i na venkově a odklonil se od tradičních forem lidového umění, i když například podmalby na skle ze šumavské Kvildy se ještě v tomto pozdním období prodávaly do Uher, Chorvatska či Slovinska.
Vedle hlavního proudu však krystalizovala, zhruba od konce 19. století, i tvorba insitních, to jest naivistických malířů na skle, kteří se tradiční lidovou malbou inspirovali. I jejich zásluhou se obrázky na skle udržely v obecném povědomí.
Tvorba Marijany Matouškové odráží leccos z tohoto vývoje. Především navazuje na tradici místa, tedy Šumavy: impulsem pro vlastní práci jí totiž byla kolekce starých kvildských podmaleb na skle, vystavených v expozici muzea v Kvildě, i když ji okouzlily i další lidové obrázky ze západočesko-bavorského a jihočesko-rakouského pomezí.
Dále pak její tvorba navazuje na rodinnou tradici, tam se seznámila na vlastní oči s technikou podmalby. Ta se provádí na spodní straně skla, kdy na rub skleněné tabulky se nejprve předkreslí podle šablony kontury, od malby detailu se postupuje k větším plochám, aby se pak pozadí dotvořilo v samotném závěru malby. A nakonec v tvorbě Marijany Matouškové, ne malířky povoláním, ale malířky srdcem, lze spatřovat i pokračování onoho proudu naivistického, jenž nám navrací jednoduchý půvab a vroucí poezii lidových obrázků na skle svou inspirací v historických originálech, ale i vlastním rukopisem.
S obrázky malovanými na skle se vracíme do doby, kdy náboženské příběhy znali důvěrně dospělí i děti, tak jako například legendu o sv. Isidoru, jehož obrázek lze na výstavě rovněž spatřit. Sv. Isidor byl totiž pilným a spolehlivým čeledínem na statku ve Španělsku, ale také dobrým křesťanem. Měl být za víru potrestán, když dal jednou přednost modlitbě před prací. Když však statkář viděl, že na poli za modlícího se Isidora orají dva andělé, od trestu upustil.
Kdo ví, jak je to s legendami dnes? Možná, že zázraky pokračují. Možná, že i to naše dnešní pozastavení nad lidovými obrázky na skle bude vykoupeno. A až se vrátíme po shlédnutí výstavy domů, čas na ní strávený nám chybět nebude a práce bude hotová, protože i nás zastoupili andělé...
PhDr. Lenka Froulíková
Fotografie: Josef Matoušek