LES A JEHO FAUNA A FLÓRA V DÍLECH MALÍŘŮ 19. A 20. STOLETÍ Malba krajiny je druhem malířství, jež bylo objeveno poměrně pozdě, v období barokního umění. Dříve se totiž veškerá pozornost soustřeďovala na zobrazení člověka, živočicha, předmětu. Krajina sama o sobě bývala jen určitým rámcem, neboť umění vždy postihovalo hlavně samotný děj, tedy jednající postavy. Zájem o krajinu se začal stupňovat v 18. století v souvislosti s ústupem od náboženských témat a s narůstající rozumovostí výkladu světa. Romantismus a realismus 19. století dovršily zájem o krajinomalbu, která se pak výrazně změnila s nástupem moderního malířství. Za předěl je zde často označován impresionismus, jenž osvobodil kolorit obrazů od temného tónu, vystupňoval výraznost a barvy a přivedl malíře z ateliérů do volné přírody. Naopak jistý ústup od malby krajiny ve 20. století souvisí s rozvojem fotografie. Je nepochybné, že v moderních dobách se umělci otevírají dalšímu vývoji, přičemž se stále více specializují na dílčí poznatky, objevy a osobní svědectví, v protikladu k rostoucí složitosti a rozpornosti vztahů v lidské společnosti. Pro některé krajináře byl a je střediskem zájmu les, jeho fauna a flóra, jež zasahují emocionalitu, imaginaci a intelekt tvůrce i diváka. Lesy a háje, mýtiny a palouky, doubravy a smrčiny, a k tomu lesní květena a zvířena, myslivecké žánrové výjevy i lovecká zátiší budou ke spatření v tématicky laděné výstavě, která se otevře návštěvníkům žihobecké galerie Netopýr začátkem července. Vypovídají o tom výmluvně již samotné názvy některých obrazů: Bojující tetřevi, Statný jelen u skály, Úspěšný lov, Lovecké zátiší s kačenou, Dva ptáci na kraji lesa. Ostatně – kde jinde by výtvarné svědectví o podobách a proměnách lesa mohlo nalézt lepší místo než v galerii na lesy pokryté Šumavě? PhDr. Lenka Froulíková |
Fotografie: Eva Šafaříková a Václav Ptáček